Palestinci, si toho téměř nikdo nevšimne. Další hřebík do rakve „propalestinských médií ” propagovaný přívrženci Izraele. Toto ticho je smutné a smrtelné.

James Brooks z iniciativy Antiwar 8. července 2004 napsal: „10. června 2004 ošetřily dvě kliniky v lokalitě Al-Zawiya 130 pacientů s potížemi způsobenými vdechováním (jedovatých) plynů. Byli mezi nimi děti, ženy, starší lidé a mladí muži. Dr. Abu Madi vypověděl, že byl zaznamenán vysoký výskyt případů křečovitého stažení svalů končetin (tetanie - strnutí svalů), které souvisí s činností nervového systému. Postižené osoby měly rozšířené zornice. Dalšími příznaky byly šok, částečná ztráta vědomí, zrychlené dýchání, zmatenost a pocení.”

Následuje lékařská zpráva zdravotního týmu, který působí ve vesnici Al-Zawiya na Západním břehu Jordánu, kde se zdvihl neobyčejně rozhodný nenásilný odpor proti stavbě izraelské dělící zdi. Podle lékařské zprávy (vydané organizací International Middle East Media Center - IMEMC), „nebyl plyn, který byl proti demonstrantům nasazen, plyn slzný, ale je docela možné, že šlo o plyn nervový.“

Následující den zahájila izraelská mírová skupina „Gush Shalom“ (Mírový blok) svoji zprávu pro tisk následujícím popisem situace ve vesnici Al-Zawiya: „Plyn, který armáda včera použila, nebyl slzný plyn. Víme, co je slzný plyn a jak se projevuje. Šlo zde o něco úplně jiného. Už když jsme se pohybovali ve velké vzdálenosti od místa, kde pracovaly buldozery, po nás začali střílet něčím jako je tohle (je ukázána tmavozelená kovová rourka s nápisem v angličtině „Hand and rifle grenade no.400″ - ruční a puškový granát, typ 400). Vyvalil se černý dým. Každý, kdo se ho nadechl, okamžitě ztratil vědomí, víc než sto lidí. Zůstali v bezvědomí téměř 24 hodin. Jedna ze zasažených osob, která byla umístěna v nemocnici Rapidiya v Nablusu, je stále v bezvědomí. Postižení měli vysokou teplotu a strnulé svalstvo. Někteří potřebovali neodkladnou transfúzi krve. O co tady vlastně jde, o zásah za účelem rozehnání demonstrace, nebo o nasazení chemických zbraní?”

Incident z Al-Zawiya je od počátku roku 2001 podle všeho desátým útokem izraelských vojáků proti palestinským civilistům s použitím „neznámého plynu”. Existují fotografie kanystrů. Existují natočené záznamy trpících oběti v nemocnici a odhadem také stovky, možná tisíce těch, kteří přežili.

Přesto, že se jedná o státní tajemství, izraelský vývoj chemických a biologických zbraní je znám a zkoumán již desetiletí. Od zamoření palestinských studní a vodních zásob tyfem v roce 1948 až k modifikaci letounů typu F-16 jako rozprašovače nervového plynu v roce 1998. Izrael vždy projevoval silný zájem o výrobu chemických a biologických látek a metody jejich šíření.

V roce 1992 narazil v Amsterodamu Boeing 747 společnosti El Al s nákladem ingrediencí nervového plynu do obytné budovy. Podle Salmana Abu-Sitta, prezidenta „Palestine Land Society”, renomovaný holandský deník NRC Handelsblad po havárii podrobil intenzivnímu zkoumání Izraelský institut pro biologický výzkum (IIBR - Israel Institute for Biological Research), komplex pro chemické a biologické zbraně v Nes Ziona. Zpráva údajně odhalila „silné propojení” několika ústavů pro vývoj chemických a biologických zbraní ve Spojených státech, „úzkou spolupráci mezi IIBR a britsko-americkým programem biologického zbrojení,” a „rozsáhlou spolupráci na výzkumu biologických zbraní s Německem a Holandskem.”

Lékaři informovali o IIBR a špičkovém výzkumu acetylcholinu, prvotní složce pro tvorbu nervového plynu. Komplex Nes Ziona má reputaci vynálezu „neidentifikovatelných” zbraní pro plynové jehly k účelu „čistých” atentátů. V září 1997, dva dny poté, co jordánský král Hussein sdělil izraelskému ministerskému předsedovi Benjaminu Netanyahu, že Hamas by chtěl vyjednávat, se agenti Mossadu v Jordánsku pokusili zabít vůdce Hamasu Khaleda Misha’ala smrtelnou dávkou fentanylu.

Celé roky se šířily dohady, zda Izrael používá či testuje neznámé chemické látky na palestinských civilistech. Tyto dohady odhalily svou podstatu 12. února 2001, kdy Izrael začal šestitýdenní tažení útoky „neznámým plynem” v pásmu Gazy a na Západním břehu. Shodou okolností přijel do Khan Younisu v Gaze uprostřed prvního útoku americký filmař James Longley. V tom odpoledni začal natáčet oběti. Jeho oceněný film Pásmo Gazy dokumentuje holou realitu izraelského chemického arzenálu - kanystry, doktory, očité svědky a příšerná muka obětí, z nichž mnozí zůstali hospitalizováni po dny či týdny.

Použití plynu dne 12 února v obytných částech Khan Younis předznamenalo další útoky. Po přistání kanystrů s plynem začalo vypouštění oblaků buď bílého nebo černého hutného kouře. Plyn byl nedráždivý a z počátku bez zápachu, po několika minutách se pozměnil na sladkou mátovou vůni. Jedna oběť vypověděla: „Ten kouř byl příjemný. Chtěl jste se ho nadechnout více. Při jeho inhalaci se cítíte dobře.” Kouř se částečně změnil na „duhu” měnících se barev.

Od pěti do třiceti minut po vdechnutí plynu se oběti začali cítit nemocné a obtížně se jim dýchalo. Palčivá bolest začala svírat jejich střeva, následovalo zvracení, někdy s příměsí krve, poté nastala celková hysterie a extrémně silné křeče. Mnoho obětí trpělo trvalými příznaky po několik dní nebo i týdnů se střídajícími se stavy křečí, pocením a obdobími dávivé agonie. Palestinci se shodli: „Bylo to něco, co jsme doposud nezažili, čtyřicet lidí bylo přijato v nemocnici Al-Nasser v divném stavu hysterie a nervového zhroucení, trpěly mdlobami a křečemi”. Šestnáct pacientů zasažených plynem muselo být dáno na jednotku intenzivní péče. Lékaři prohlásili, že Izraelci použili plyn, který zjevně způsoboval křeče.

V uprchlickém táboře Gharbi bylo třicet lidí ošetřeno s vážnými následky po vystavení účinkům (jedovatého) plynu. Dr. Salakh Shami v nemocnici Al-Amal uvedl, že nemocnice přijala „kolem 130 pacientů, které trpěli po vdechnutí plynu z 12. února”.

Zdravotnický personál byl ohromen, nikdy předtím se nesetkal s něčím podobným. „Oběti různě poskakovaly, mlátily kolem sebe končetinami, trpěly křečemi a jistým druhem hysterie. Všichni se třásli.” Jiní upadli do bezvědomí. Za hodinu nebo dvě přišli k sobě, ale křeče, zvracení, dezorientace a bolesti se vracely.

Palestinské centrum pro lidská práva (PCHR) uvedlo, že 15. února 2001 byly zapáleny další tři kanystry jedovatého plynu na domech v táboře Khan Younis, dalších 11 palestinských civilistů, převážně dětí, trpělo dušením a křečemi v důsledku vdechnutí plynu.

Podle údajů PCHR bylo 238 Palestinců zasaženo útoky jedovatým plynem mezi 12. a 20. únorem. Dvacet sedm z obětí bylo ještě hospitalizováno 22. 2. 2001.

2. března byl použit neznámý plyn proti civilistům ve městě Al-Bireh na Západním břehu. Izraelští vojáci údajně zapálili „kanystry s vysoce účinným černým plynem, podobným tomu použitému v Khan Younis o tři týdny dříve”.

O dvacet čtyři dní později izraelské síly východně od města Gaza použily plyn, který způsobil symptomy odlišné od plynu použitého předtím v Khan Yunis počínaje 12. únorem, ačkoliv se objevilo také několik podobností. Při tomto útoku se nápory bolestí břicha zdály přicházet opožděně.

V březnu 2003 televize BBC vydala zvláštní zprávu o izraelské tajné zbrani. Po přezkoumání těchto sérií plynových útoku zaznamenala, že „izraelská armáda použila novou, neznámou zbraň. V únoru 2001 byl nový plyn použit v Gaze. K nemocničnímu ošetření bylo přijato 108 pacientů s bolestivými křečemi. Izrael není vázán dohodami o chemických a biologických zbraních, a tak neustále odmítá sdělit, jaký nový plyn byl použit.”

9. října 2003 se novinářky Jennifer Loewenstein a Angela Gaff ptaly: „Jaký bojový plyn Izrael používá?” Líčily příběh Mukhlese Burgala, palestinského vězně, jednoho z postižených při brutálním útoku v izraelské věznici Ashkelon. „Strážní je nahnali do přeplněných cel, rozstřikují na ně ze dvou kanystrů jakýsi plyn. Někteří ze 14 vězňů omdleli. Účinky plynu se projevily těžkými svalovými křečemi a naprostou neschopností dechu.”

O dva dny později informoval Palestine Monitor, že izraelské síly v Rafahu údajně házely „zapálené granáty obsahující černý plyn, zřejmě adamatit, jehož použití je zakázáno podle mezinárodním zákona. Lékaři nabádají obyvatelstvo, aby se za každou cenu vyhnuli kontaktu s plynem, poněvadž tento nejen způsobuje dýchací potíže, ale také vážně poškozuje nervový systém. Z nějakého důvodu již není k dispozici tiskové prohlášení PCHR, zřejmého zdroje těchto zpráv, z tohoto dne.

Mezinárodní tiskové centrum oznámilo, že podle oficiálních a veřejných zdrojů v Al-Zawiya, ti, jež se nadýchali slzného plynu IOF, i po čtyřech dnech stále ještě trpěli jeho následky, značná část obyvatel měla dýchací potíže, poruchy paměti,žaludeční nevolnosti, bolestmi v kloubech, které se opakovaly v intervalech tří hodin. Očití svědci potvrzují, že izraelští vojáci byli viděni, jak sbírají prázdné kanystry od slzného plynu. Reportér IPC řekl: „Tento plyn měl jinou barvu, než plyn známý z dosavadní zkušeností, ve srovnání s plynem použitým v minulosti měl i zvláštní pach.“

IMEMC shrnul, že protestující byli napadeni plynem, který se nevyznačuje jako slzný plyn. Kromě vyjmenovaných příznaků měli i příznaky jako po použití nervového plynu. To však nebylo odborně dokázáno, protože nejsou k tomu dostupné příslušné laboratoře, které by mohly prozkoumat plynové nádoby z místa použití.

Své mínění o celé kauze zveřejnil také Awni Khatih, profesor chemie na Hebronské
universitě.

„Na základě nových symptomů, zejména po zkušenostech z prudkých nepokojů některých Palestinců mimo obec Zawiya, jihozápadně od Nablusu, je předpoklád, že izraelská armáda zřejmě používá nový druh chemického plynu, který má z části vlastnost obvyklého slzného plynu, ale je kombinován s chemickou zbraní.

To, že Izrael opakovaně používá vysoce otravné chemikálie proti palestinským civilistům, je veřejným tajemstvím. Můžeme očekávat, že tyto útoky budou nadále pokračovat, dokud společné úsilí nepřiměje Izrael k zodpovědnosti za tyto činy. Společnost pro mezinárodní práva dosud ignoruje hromadící se svědectví. Kdy se profesionální vyšetřovatelé přimějí k testování kanystrů od plynu? Proč nikdo z nich, tak jak to učinil James Longley, se neobtěžuje sestavit dokument z výpovědí nemocných, lékařů a jiných očitých svědků? Jak může světě, kdy je údajné a neprokázané vlastnictví chemických zbraní u některé důvodem (spíše záminkou - pozn. red.) k mezinárodnímu zákroku, být druhé zemi dovoleno používat chemické zbraně proti civilistům s výmluvou, že se jedná o „odvetná opatření“ v rámci taktiky k ovládnutí davu?